René Libiš

Syndrom vyhoření je strašák dnešní hektické doby. Hrozí i vám?

Workoholismus neboli chorobná pracovitost je závislostní chování, které ničí lidské zdraví, může vést k rozvratu mezilidských vztahů, vede k depresím a syndromu vyhoření. Workoholismus se často objevuje na pozicích, kde je vyžadována a uplatňována vysoká soutěživost a také kreativita. Závislost na práci je velkým problémem současné společnosti a řadí se k civilizačním problémům. 

Vysoké tempo práce, vytížení a každodenní stresové situace narušují psychickou i fyzickou rovnováhu člověka. Takto vytíženému člověku hrozí syndrom vyhoření, neboli burnout syndrom. Objevuje se hojně u lidí v pomáhajících profesích a obecně v profesích, kde lidé pracují s lidmi a dochází k vysoké emoční zátěži. Dnes už však hrozí syndrom vyhoření skoro každému a v jakékoliv profesi, workoholismus se objevuje napříč celým pracovním spektrem. Syndrom vyhoření hrozí rovněž v situacích, kdy pracovní výkony, které se po člověku vyžadují, silně přesahují míru jejich skutečného ocenění.

Lidé, ohrožení syndromem vyhoření

K syndromu vyhoření mívají sklon určité typy lidí. Jsou to obvykle perfekcionisté, ambiciózní lidé a rovněž lidé obětaví, senzitivní a empatičtí. Ohroženou skupinou jsou i lidé, kteří do práce vkládají obrovský kus sami sebe a pak jsou zklamáni, ať už výsledkem nebo nedostatečným oceněním. Workoholismus se projevuje také tím, že lidé se mohou svojí práci věnovat natolik naplno, že zapomínají na vztahy, zájmy nebo přátele. 

Mezi lidi velmi ohrožené syndromem vyhoření patří také matky na mateřské dovolené. Mnohdy chtějí být ve své nové roli perfektní, což je vlastně dost nereálné, navíc chybí-li podpora, pomoc nebo příznivá reakce od partnera, pak u nich dochází k pocitům zklamání a hrozí syndrom vyhoření, někdy ve formě laktační psychózy. 

Čtěte také:

Hrozí vám syndrom vyhoření? Otestujte se!

Syndrom vyhoření – příznaky

Syndrom vyhoření obvykle nepřichází náhle, ale předchází mu celá řada varovných příznaků. Člověk se cítí vyčerpaně, sklíčeně, podrážděně. Ztrácí pocit smyslu vykonávané profese, má pocit, že se mu nic nedaří a má ke svojí činnosti čím dál tím větší nechuť. Objevuje se u něj apatie, nesoustředěnost, únava a nespokojenost. Apatie, sklíčenost a cynismus se projevuje i v osobních vztazích, proto mohou být vztahy tímto chováním rovněž narušeny.

U člověka postiženého syndromem vyhoření se může objevit i pocit bezmoci, ztráty iluzí a sebedůvěry, prázdnoty, úzkosti a deprese. Přidruženými potížemi jsou i problémy se spánkem, s jídlem, nadměrné pití alkoholu apod.

Tělesnou reakcí na stres a syndrom vyhoření bývá tělesné napětí a vegetativní příznaky jako potivost, stažený žaludek, tlaky u srdce, průjmy, pocity na zvracení, bolesti hlavy a bolesti v zádech. Přečtěte si o burnoutu více!

Workoholičtí lidé prožívají syndrom vyhoření dvojnásob těžce, kromě utrpení z poruchy je vzniklé deprese odříznou od jediného zdroje jejich potěšení a kompenzace, od schopnosti pracovat.

Syndrom vyhoření – fáze

1. V tzv. předfázi jedinec pracuje co nejlépe, snaží se a přesto má pocit, že daným požadavkům není možné dostát a jeho snaha není dostatečně oceněna.
2. V první fázi přestává práce jedince ztrácet systém, je chaotický, začíná dělat chyby a mít pocit, že nestíhá.
3. V druhé fázi se objevují pocity úzkosti s pocitem, že je stále něco nedostatečné, že je potřeba něco udělat, zařídit a výsledkem je zmatené jednání.
4. Ve třetí fázi přichází úplná ztráta zájmu o danou činnost, ztráta nadšení pro věc. Převládá únava, zklamání a vyčerpání, vztek, může se objevit tendence k návyku na psychoaktivní látky a alkohol.
5. V poslední fázi má člověk pocit, že už nemůže dál, rezignuje, propadá apatii a má celou řadu objektivních příznaků jako bušení srdce nebo vysoký tlak. Syndrom vyhoření postihuje všechy, přečtěte si o syndromu více. 

Prevence syndromu vyhoření 

• známe svoje limity a snažíme se je nepřekračovat
• vzdejte snahu být perfektní, spíše optimalizujte
• hlídání si osobních hranic
• umět odpočívat
• důsledně oddělujeme pracovní aktivity, rodinu a volný čas
• práce by neměla být jediným ani nejvyšším smyslem života
• důležitá je sociální opora jedince
• volnočasové aktivity by se měly lišit od naší práce
• naučte se říkat ne
• zbavte se vidiny úspěchu a výkonu za každou cenu
• v případě, že se objeví varovné příznaky, uberte, začněte se soustředit na něco jiného, nebo vyhledejte odbornou pomoc

 Zažili jste někdy syndrom vyhoření?